Svědění bývá velmi úporným a nepříjemným problémem, zvláště když nevíme, z čeho tu potíž máme. Svědit nás můžou různé vyrážky, exémy, pupínky a velmi úporným svěděním je doprovázena kopřivka. Kdo jste ji zažil, víte, jak velký problém může svědění být.
Víme, co se při svědění biologicky děje, ale často nevíme proč
Bolest je zlá, ale při svědění kůže se můžete zbláznit, nenechá vás chvilku v klidu. Z neurověd známe nervová vlákna, která vedou svědění do mozku. Jsou to vlastně stejná vlákna, jako vedou bolest. Známe také princip uvolňování histaminu a dalších tkáňových působků (cytokinů) v postižených místech. Proč se tak děje, ale mnohdy vůbec nedokážeme medicínsky zjistit a jsme odkázáni na symptomatickou léčbu antihistaminiky nebo kortikoidy.
Svědění velmi úzce souvisí s psychickým stavem
Svědění má dráždivý efekt i na okolí postiženého člověka. Představte si, že vedle vás sedí někdo, kdo se trvale škrábe. Už jen hovor o svědění hlavy, když mají děti vši, vyvolá, že vás začne pokožka hlavy svědit. Za svěděním tedy velmi výrazně stojí psychika. Stejně jako svědění kůže může poukazovat na podráždění biologické, třeba nějakou chemickou látkou, může také symbolizovat narušení vlastní psychické ochrany, překročení hranic. Je zajímavé, že už v antice autoři poukazovali na určitou souvislost svědění a slasti – tím se myslí slast ze škrábání. Psychologicky to můžeme dát do souvislosti s rozkoší jako takovou (nikoli pouze sexuální, která asi člověka napadne jako první). Tím myslím běžné požitky a radosti života, zkrátka dopřát si něco příjemného a nebýt na sebe pedant a mravokárce. Mohli bychom tedy z psychologického pohledu pátrat, zda u klienta s úporným, biologicky nevysvětlitelným svěděním, za ním nemůže stát jeho neschopnost se radovat v životě, neochota dovolit si požitky, určitá přísnost k sobě sama.
Svědění a emoce
Pokud ještě nahlédneme pod pokličku emocím, můžeme prozkoumat, že svědění může symbolizovat určitý souboj mezi soucitem a odporem, jak na to někteří psychosomatičtí autoři poukazují. Když vidíte škrábajícího se člověka, vyvolává to v lidech v jeho okolí částečně odpor, ale částečně soucit nad utrpením, které pacient prožívá. Podobná paralela může být zpozorovatelná i v chování postiženého člověka v životě. Na jednu stranu se ho dotýkají problémy lidí v jeho okolí, ale na stranu druhou touží po svém klidu a pociťuje odpor nějaká trápení sdílet emočně. Tento rozpor a nervozita se na tělesné úrovni může projevit právě svěděním. Představte si ženu, která neodmítne žádnou známou, když ta si chce „poplakat na ramínko“. I když má sama práce habaděj, vždy se přizpůsobí a poskytne svůj čas někomu jinému. Bohužel jí to ale vůbec nedělá radost, ba právě naopak, hromadí se v ní vztek, že nedokáže své kamarádky odmítnout a věnovat svůj čas aktivitám, ze kterých má radost sama. Tělo tuto situaci tak nějak vyřeší za ní a „přijde“ se symptomem svědění kůže. Svědění také může poukazovat na nenaplněné ambice a z nich pocházející nepříjemné emoce jako je hněv, vztek a vzdor.
Nervozita svědění zhoršuje
Uvědomme si, že škrábání a svědění se vzájemně potencuje. Děje se často, že, když je člověk nervózní, začne se někde škrábat. Kůže se podráždí, vyplaví se histamin a začíná svědit. A začarovaný kruh se roztáčí. Naštěstí to funguje i naopak, že když se člověk dokáže zklidnit, zvládnout stres, ustupuje i svědění. Svědění vlastně reprezentuje naprostou ztrátu kontroly nad situací. U lidí, kteří velmi lpí na tom, že drží život pevně ve svých rukách, může svědění pěkně zamíchat s jejich náhledem na svět. I v tomto případě roztáčí emoce jako je zlost až zuřivost.
Stres vyvolává imunologickou reakci
Jak jsem popsala, teorií vysvětlujících a spojujících svědivé kožní projevy s nějakou psychickou situací je mnoho a nelze je úplně jednoduše potvrdit či vyvrátit. Berme je tedy pouze jako inspiraci k přemýšlení. Co však je vědecky potvrzeno, je to, že psychický stres vyvolává silnou imunologickou reakci. Chronický stres stimuluje zvýšené uvolňování prozánětlivých látek do kůže společně s vylučováním stresových hormonů v čele s kortizolem do krevního oběhu. Je také narušen proces hojení. Kromě klasických stresorů z pracovního či rodinného života mohou kožní choroby výrazně zhoršovat sociální úzkosti – to znamená, když se člověku nedaří prosadit sebe a své potřeby, nebo naopak odmítnout nenáviděné úkoly. A jsme zpátky u tématu hranic. Škrábáním se stav kůže zhoršuje a dochází k rozsáhlým zánětům a mechanickým poškozením. Navíc je to všechno většinou vidět, což na psychické pohodě už vůbec nepřidá.
Uvolňování a psychohygiena zmírňuje projevy svědění
Na přetnutí začarovaného kruhu stres-svědění-škrábání-další poškození kůže je vhodné intenzivně pracovat na technikách psychohygieny a uvolnění. Velmi dobře se osvědčuje autogenní trening, progresivní uvolňování svalstva, dechová cvičení, práce s imaginacemi (představami a fantaziemi) a také psychoterapeutickou prací na aktuálních těžkých problémech, které pacient řeší.
Zdroje:
Když duše mluví řečí těla – Hans Moritschki a Sigrid Sator (Portál)
Psychosomatika – Gerhard Danzer (Portál)
